Léčba onemocnění ledvin
Podle stupně poškození ledvinné funkce se volí léčba – od medikace(užívaných léků), diety a režimových opatření při mírných projevech až po dialýzu nebo transplantaci při ztrátě funkce.
Snížená funkce ledvin po jejím objevení provází pacienta obvykle po celý zbytek života a dle typu postižení a má často i přes nasazenou léčbu sklon se zhoršovat. Proto bývají pacienti sledováni v nefrologických ambulancích. Zde se pravidelně provádějí fyzikální vyšetření, kontroly krevního tlaku, testy krve a moči. Rychlost zhoršování funkce ledvin je závislá na povaze vyvolávající nemoci, účinnosti léčebných opatření, ale i přístupu pacienta k terapii. Ledvinné selhání (poslední stupeň chronického onemocnění ledvin, kdy je životně nutné funkci ledvin uměle nahradit) se proto může objevit do roka, stejně dobře jako až po několika desítkách let.
Některé choroby ledvin se objeví nečekaně rychle. Tito pacienti jsou pak akutně hospitalizováni v nemocnici na nefrologickém oddělení, v případě indikace biopsie ledviny je tato provedena a léčba se začíná okamžitě na základě jejích výsledků během hospitalizace. Do ambulantního sledování se pacient dostane později.
Procesy, které se na postupném poklesu funkce ledvin podílejí, jsou například:
- diabetická nefropatie
- chronická glomerulonefritida
- chronická pyelonefritida
- nekontrolovaný vysoký krevní tlak
- dlouhodobé a nadměrné užívání léků proti bolesti
Léčba chronické ledvinné nedostatečnosti zahrnuje:
- léčbu základního onemocnění
- dietní opatření s omezením bílkovin a soli
- léky snižující hladinu fosforu v krvi a léky snižující krevní tlak
- náhradu vitamínu D
- doplňování železa, případně podání erytropoetinu při výskytu anemie
- léčbu metabolické acidózy (překyselení)