EN

Metody náhrady funkce ledvin

Blížící se nevratné selhání funkce ledvin řešíme vždy s předstihem a vlastní pokračování léčby probíhá mimo naši ambulanci, s osudem našich pacientů však těsně souvisí, proto zde několik základních informací uvádíme. Více pak v odkazech.

Transplantace ledviny

Transplantace ledviny je metodou léčby selhání funkce ledvin a vždy by měla být zvážena u každého pacienta.

Při transplantaci ledviny je příjemci v celkové anestezii chirurgem umístěna ledvina do břišní dutiny vpravo či vlevo a napojena cévami na cévy vedoucí do dolní končetiny a močovodem močový měchýř. Vlastní ledviny se nacházejí jinde a většinou zůstávají na svém místě ( už bez své funkce). Tyto (obě nebo jedna) se odstraňují jen při specifické situaci, ponejvíce při polycystóze ledvin pro svou velikost a při zánětech ledvin, kdy je nefunkční ledvina infekčním ložiskem – „fokusem“. Rozvoj funkce ledvinného štěpu může být okamžitý nebo opožděný, ve druhém případě je nutno po transplantaci ještě dále dočasně pacienta dialyzovat.

Dárcem ledviny může být jednak žijící dárce, příbuzný či nepříbuzný pacientovi. Základním kritériem je dobrý zdravotní stav dárce a výsledky imunologických vyšetření ve vztahu k příjemci ledviny. Rozdílná krevní skupina není v současnosti překážkou transplantace. Transplantace ledviny ze žijících dárců mají významně lepší výsledky než transplantace od dárců zemřelých a jsou tak nejvhodnější metodou transplantace. Provedení transplantace ze živého dárce je možné ještě v době před zahájením dialyzační terapie. Příprava transplantace probíhá v transplantačním centru, pro Prahu a okolí je to IKEM v Praze 4.

Další možností je transplantace ze zemřelého dárce. Pacienti – čekatelé jsou soustředěni v čekací listině. Předtransplantační vyšetření probíhají v koordinaci transplantačního centra s dialyzačním střediskem. „Čekací doba“ většinou probíhá během současně prováděné dialyzační léčby. Dárce je vybírán na základě imunologické příbuznosti s příjemcem. Průměrná čekací doba v ČR je méně než 1 rok.

Dialýza

Dialyzační léčba je další možností péče o pacienty se selháním funkce ledvin. Rozlišujeme hemodialýzu a peritoneální dialýzu. Hemodialýza je prováděna v hemodialyzačním středisku pomocí dialyzačního přístroje, ke kterému je pacient pravidelně 3x týdně připojován na 4 i více hodin. Prostředí střediska je uzpůsobeno pacientům, vybaveno televizí, křesly pro pacienty a podobně. Základem úspěchu léčby je však odborný zdravotnický personál. Peritoneální dialýza je prováděna doma pacientem, „očišťování krve“ probíhá přes pobřišnici. Do břišní dutiny se v pravidelných intervalech během dne napouští a vypouští dialyzační roztok. V určitých případech je možné výměny dialyzačního roztoku provádět během spánku pomocí přístroje.

Obě dialyzační metody vyžadují přípravu. Včasněji se zakládá cévní spojka na zápěstí či předloktí pro hemodialýzu, její rozvinutí před použitím trvá 6-8 týdnů (vyjímkou je spojka z umělého materiálu, kde je doba před použitím kratší). Společně s další přípravou probíhá standardně v predialyzační poradně na dialyzačním středisku. Pro peritoneální dialýzu je třeba zavedení peritoneálního katetru do břišní dutiny, po němž zpravidla následuje jeho proplachování a dále používání pro samotnou dialýzu. Rutinní výměny provádí pacient doma. Lékařské kontroly probíhají v ambulanci cca každé 2 měsíce.

Během dialyzační léčby je možná příprava pacienta k transplantaci ledviny, jestliže jeho zdravotní stav (hlavně z důvodů dalších chorob) dovoluje podstoupit operační výkon a následný potransplantační režim.

© Dial-Nefro, s.r.o. | Vytvořil Pixelfield, s.r.o.